Tak a je to všechno za mnou, když říkám všechno, tak opravdu všechno.
Za svou klauzurní práci jsem dostala 14 bodů z celých 15! A vzhůru do druhého ročníku, teď už k samotné obhajobě.
Ve dnech 18. 5. až 12.6 jsem pracovala na své
klauzurní práci na téma "Rodina a domov". Tuto práci jsem fotila
fotoaparátem Nikon f65 se zoomovým objektivem (18-105mm). Při fotografování je
použit také stativ. Celkem jsem nafotila 5 filmů a zvětšila 8 černobílých
fotografií o rozměrech 18 x 24 cm.
Když jsem se dozvěděla téma mé klauzurní
práce popadla mě panika. Nevěděla jsem, jak stihnout tento úkol. Práci jsem
měla možnost fotit pouze o víkendech. Jakmile jsem oznámila své rodině toto
téma, také nebyli nadšení. Nakonec, přes dlouhé přemlouvání se rozhodli aspoň
minimálně spolupracovat.
V mých fotografiích se objevuje mnoho
portrétů. Vysvětlení je jednoduché. Když máte někoho rádi, chcete ho fotografovat.
Rádi poukazujete na jeho klady a zápory. Například první fotografií mého otce
stojícího u plotu jsem chtěla vyjádřit naše nadměrně dobré vztahy se sousedy.
Když se řekne slovo 'rodina' každý z nás má
jakousi vizuální představu. Nezáleží jen na osobách, které se nám vybaví, ale i
na prostředí. Vybavil se mi náš dům. Mohutná stavba, ve které postupem časů
bydlelo mnoho členů naší velké rodiny, které už nebudu mít šanci zde
vyfotografovat.
Jak už jsem se zmínila, práci jsem mohla
fotografovat jen o víkendech. Ne každý víkend se podaří, aby byla celá rodina
pohromadě. Každý z nás má své povinnosti a koníčky. Osoby jsem tedy musela
něčím nahradit. Něčím, co používají každý den a já sama rozeznám komu daná
věc patří.
V průběhu této práce jsem měla možnost o
něco víc poznat každodenní život jednotlivých členů mé rodiny. Kolik věcí musí
stíhat a i přes to si vždy najdou volnou chvíli na své zájmy. Příležitostně
jsem navštívila i mou rodinu v Praze, kterou jsem viděla poprvé, ale také
k nám přijela rodina z ciziny. Takže mě při plnění tohoto úkolu
doprovázelo i mnoho zajímavých zážitků.
Doufám, že tohle nebyl můj poslední nafocený
dokument, protože mě průběh velice oslovil. Nešlo jen o nafocení snímků, ale
taky o hlubší poznání fotografované osoby a vyjádření jejího charakteru.
